Facebook Twitter Pinterest email tisk

Nemoci oční sítnice - degenerace sítnice

Degenerace sítnice

Známý typ degenerace sítnice je makulární degenerace. Toto onemocnění postihuje starší osoby obvykle nad 55 let. Nejedná se o žádné výjimečné onemocnění, naopak je tato choroba celkem běžná a může vést až k tomu, že způsobí ztrátu zraku (ale obvykle ne úplnou slepotu). Problémem tohoto onemocnění je, že sice postupuje velmi pomalu, ale zároveň si ho nemusí pacient hned všimnout a k lékaři pak přichází, až když má velkou část zraku poškozenou.

Toto onemocnění způsobuje poškození centrálního vidění. Ve středu sítnice se nachází část zvaná makula (= žlutá skvrna), kam se promítají obrazy, na něž zrovna člověk zaostřuje. V této části sítnice je vnímání obrazů nejostřejší. Makula je velká zhruba 5,5 mm. Makulární degenerace pak právě tuto část sítnice postihuje a tím způsobuje, že předmět, který je v centru zorného pole, tedy předmět na něhož se zaostřuje, tak se pacientovi „ztrácí“, rozostřuje se. Pokud má tedy člověk pocit, že má se zaostřováním na určité předměty problémy, může se sám otestovat již zmíněnou Amslerovou mřížkou.

Testovat by se měli hlavně jedinci, u nichž je výskyt této nemoci pravděpodobnější. Do této skupiny spadají hlavně přímí příbuzní těch, kteří touto chorobu již onemocněli, lidé starší padesáti let, lidé, jejichž duhovky mají světlou barvu (tmavá barva totiž lépe chrání sítnici před světlem), lidé kteří nepoužívají sluneční brýle a další ochranné pomůcky před sluncem, aktivní kuřáci, lidé se špatným stravováním a obézní lidé. Podle statistik toto onemocnění hrozí pravděpodobněji ženám než mužů a dokonce statistiky ukazují, že makulární degenerací onemocní obvykle lidé bílé pleti, lidé tmavé pleti makulární degenerace postihuje opravdu jen výjimečně.

Lékaři navíc u tohoto onemocnění rozlišují dvě formy, a to suchou (= atrofická, neexsudativní), která je pomalejší a vlhkou (= exsudativní), která je rychlejší a následuje vždy po suché formě. Během suché formy dochází k zániku epitelu sítnice, tyčinek a čípků, jejich zánik je ale pomalý. U vlhké formy dochází k tomu, že krev se dostává do sítnice, případně k jejím otokům, anebo i k odloučení, všechny tyto příznaky způsobuje prorůstání nových cév do sítnice. Vlhká forma onemocnění dokonce může pacienta přivést prakticky i k slepotě.



- příznaky

První příznaky této choroby bývají velmi nenápadné a velmi často je pacient vůbec nepostřehne. Odborný lékař by je ale měl při příslušných vyšetření postřehnout, protože od začátku tohoto onemocnění dochází ke změnám v Bruchově membráně, kterou se k buňkám v sítnici dostávají živiny a kyslík, což způsobuje sníženou schopnost centrálního vidění a zároveň vytvoření nových cév, kterou pak způsobují vlhkou formu tohoto onemocnění. Zároveň také toto onemocnění nejprve postihuje jen jedno oko, ale časem (v řádu několika let) se k němu přidává i to druhé. Mezi prvotní příznaky tedy patří zamlžené vidění, šedavé skvrny uprostřed obrazu, špatná orientace v obrazu, výpadky uprostřed zorného pole (periferní vidění je v pořádku), deformování linií ve středu zorného pole. Zhoršuje se schopnost rozeznávání barev, čtení a sledování televize i rozlišování tváří. Toto onemocnění není bolestivé, ale může vést ke ztrátě samostatnosti u pacienta, který se kvůli poškození zraku často stává závislým na pomoci okolí.



- léčba

Léčbě tohoto onemocnění musí samozřejmě předcházet samotné vyšetření u lékaře. Při diagnostice se využívá vyšetření zrakové ostrosti na dálku, i na blízko. Lékař může využít speciální tabule se znaky (znaky obsahují detaily, které je možné vidět jen pod úhlem jedné úhlové vteřiny), nebo pomocí Snellenova optotypu (variabilní čitelnost znaků i počet znaků v řádku i vzdálenost řádků mezi sebou a nestandardní jas) či logarytmické vyšetřovací tabule ETDRS (v každém řádku je pět písmen stejné čitelnosti a vzdálenost mezi písmeny v řádu je stejná jako šířka písmen v řádku). Oční lékař se při vyšetření zaměřuje na přední část oka a biomikroskopické vyšetření sítnice samozřejmě s důrazem na oblast makuly (pomocí vyšetřovacích čoček na štěrbinové lampě).

Léčba makulární degenerace sítnice je samozřejmě možná a obvykle dokáže postup této choroby buď zastavit anebo alespoň výrazně zpomalit. Zrak ale nelze zcela obnovit a vrátit ho do formy, v níž byl před tímto onemocněním. U tohoto onemocnění také platí, že je velmi důležité odhalit tuto chorobu co nejdříve, obzvlášť předtím než se dostane do vlhké formy. Samotná léčba ale pro suchou formu této nemoci neexistuje, pacient s tímto typem onemocnění se jen musí řídit různými doporučeními jako zařadit do jídelníčku více potravin obsahující vitamín E a zinek (případně je doplňovat společně s luteinem ve formě různých tablet), udržovat zdravý životní styl i zdravou stravu, nezanedbávat žádné onemocnění, při pobytu na slunci využívat kvalitní sluneční brýle, přestat s kouřením a další. Na léčbu vlhké formy makulární degenerace sítnice se využívají například injekce, které zabraňují vzniku nových cév a vypořádají se také s otoky a krváceními starých cév. Dále je možné tento typ choroby řešit fotodynamickou terapií, termálním laserem, termoterapií, aplikací kortikosteroidů lokálně, mikrochirurgickým zákrokem a případně dalšími postupy

Zdroj: Nemoci oční sítnice
Zveřejněno: 10.10.2017



SiteMAP